Výzkum a vývoj

Řízení výkonnosti

Znalostní báze společnosti Per Partes

Při plnění expertních služeb pracovníci společnosti Per Partes využívají znalostní bázi, která byla vytvořena společností Per Partes v rámci projektu 4.1 IN02/074 „Zvyšování výkonnosti podniku pomocí analýzy propadů systémů řízení prováděné v interakci se znalostním systémem“ kofinancovaném v letech 2009-10 z prostředků Evropské unie. Účelem projektu bylo vytvoření znalostní báze aplikovatelné do projektů pro zvyšování efektivnosti, výkonnosti a efektivity systémů řízení v českých organizacích a multiplikativní snižování nákladů těchto organizací při přechodu na vyšší úrovně zralosti („maturity levels“) systémů řízení. Znalostní báze společnosti Per Partes představuje zhmotnělou práci v rozsahu přesahujícím 10 000 člověkohodin práce senior expertů a zahrnuje také pomocné nástroje pro diagnostiku zdraví projektů („project health check“).
Znalostní báze podporovaná nástroji dialogově-expertního systému společnosti Per Partes pokrývá následující oblasti:
-  řízení informatiky
-  strategické řízení
-  projektové řízení
-  procesní řízení.

Expertní systémy společnosti Per Partes

Společnost Per Partes disponuje vlastními znalostními bázemi pro zvyšování výkonnosti organizací zaměřenými na všechny oblasti poskytovaných služeb. Znalostní báze jsou využívány dialogově- expertními systémy s odvozovacímu (inferenčními) pravidly heuristického typu. V rámci dialogu systém zjišťuje fakta o dané oblasti a na základě toho dovozuje pomocí komplexu vzájemně korelovaných pravidel důsledky vedoucí ke zlepšení výkonnosti dané oblasti.

Per Partes „health-check“ diagnostika exp. systémem

Protože diagnostika auditního typu není součástí žádných světově uznávaných metodik a standardů, vytvořila společnost Per Partes v rámci grantu Evropské unie vlastní diagnostiku podporovanou expertním systémem PER PARTES® VIA EXPERT SYSTEM.
Diagnostika zdraví („health check“) je prováděna přes větve kritických faktorů úspěchu („critical success factors“), jejichž zvládnutí má zásadní vliv na úspěšnost v dané oblasti. Kritické faktory úspěchu jsou zjemněny do doprovodných faktorů („contributing factors“), které umožňují podrobnější diagnostiku větve zkoumaného kritického faktoru.
Diagnostika zdraví je postavena na dobré praxi („good praxis“) opřené o standardy a doporučení pro danou oblast. Pro projektové řízení jsou např. využity standardy IPMA Competence Baseline, PMI Project Management Body of Knowledge, PRINCE2 a ISO 10006:2003 Quality management systems – Guidelines for quality management in projects.

Schéma „diagnostika zdraví projektu“ podle společnosti Per Partes. Rybí kostra ukazuje hlavní diagnostikované projektové větve představující oblasti souvisejících projektových aktiv, jejichž řízením podle pojetí standardů „dobré praxe“se vytvářejí kritické faktory úspěchu projektu.
Diagnostika je prováděna s podporou expertně-dialogového systému společnosti Per Partes. Výkonnost práce senior expertů je dosahována díky využití unikátního know-how společnosti Per Partes vytvořeného v rámci pětiletého projektu na vývoj expertně–znalostního systému a jeho zavedení do praxe. Projekt byl kofinancován z prostředků Evropské unie. Snížení pracnosti poskytovaných služeb expertů Per Partes je postaveno na využití systému Per Partes® via Expert System pro health- check projektovou diagnostiku a na využití možnosti komunikace na dálku službou Per Partes® via Video.

Řízení znalostí

Společnost Per Partes připravuje organizace na měnící se roli informačních a komunikačních technologií ve znalostní ekonomice a je na špici při uplatňování možností využití ICT směrem ke zlepšení podnikání a fungování organizací. Informační a komunikační technologie / ICT jsou dnes natolik komplexní a pervazivní, že se plně integrovaly do dění ve všech organizacích a proto je nelze izolovat a řídit jako samostatný prvek.

Schema ukazuje na měnící se roli informačních a komunikačních technologií a růst komplexity a všudypřítomnosti těchto technologií v organizacích.

Aktivní a cílená dodávka znalostí do podnikových procesů

Toky informací a znalostí do podnikových procesů nebývají v organizacích dostatečně řízeny a kontrolovány. Jde o to nejen zavést informace a znalosti do procesů resp. činností a aktivit uvnitř procesu od těch, kteří je mají, k těm, kteří je potřebují, ale tyto informace a znalosti na identifikovaného příjemce „natlačit“ (information and knowledge push) tak, aby musel vycházet ze servírovaných znalostí a vzal je v potaz. Ve svém důsledku jde o řízené a nucené přetavení znalostí do akce na základě znalosti potřeb znalostí. Aplikovaný management znalostí klade důraz na řízení toku znalostí kolem podnikových procesů a znalostní systémy a znalostní pracovníky kolem nich bere jako cestu ke znalostní optimalizaci procesů, nikoliv jako samoúčelný systém.

Na schématu je znázorněn typický podnikový proces rozložený do činností. Kolem procesu existují informační toky podporované dnes většinou dostatečně informačními systémy. Podnikovým problémem a zároveň výzvou aplikovaného managementu znalostí je, že kolem znalostně intenzivních procesů existují ještě znalostní toky, kterými do podnikového procesu vstupují stávající znalosti popř. vystupují obohacené či nové znalosti. Tyto znalostní toky do podnikového procesu nebývají v organizacích uchopeny a řešeny. Management znalostí je zabezpečuje cestou znalostního systému, který je navázán na pracovníky, kteří znalosti dodávají resp. zpracovávají. Řízení znalostních toků kolem podnikových procesů je jádrem znalostního systému.
Přestože podnikový proces obsahuje činnosti, které mají přímou přidanou hodnotu pro proces a jsou prováděny v optimálním sledu, zdaleka neprobíhá optimálně, pokud nemá řízeny toky informací pomocí informačního systému a znalostní toky spojené s přímou dodávkou znalostí do a z procesu. Řízení znalostních toků je prioritním úkolem aplikovaného managementu znalostí.
Znalosti je třeba dodávat zejména do procesů, které jsou na nich závislé. Mezi organizace, které jsou silně závislé na řízení informací a znalostí kolem procesů, patří zejména
-  společnosti s velkým výzkumem a vývojem (např. průmysl ICT)
-  společnosti s velkým inženýringem (výrobní a inženýringové stavební firmy)
-  společnosti, které jsou závislé na přesných postupech, expertních znalostech a jejich zdokumentování (farmaceutické, chemické a lékařské společnosti)
-  konzultační firmy, auditorské a poradenské společnosti
-  softwarové firmy a systémoví integrátoři
-  pojišťovny a bankovní instituce.
Systém komunikace informačního a znalostního obsahu navázaný na podnikové procesy je klíčem k aktivnímu a profilovanému sdílení relevantních informací a znalostí v organizaci. Z hlediska komunikace sehrávají umožňující roli konvergované digitální technologie. Cílem komunikačního systému je stanovit vlastníky a správce zdrojů a vlastníky a správce komunikačních toků, kteří převádějí znalosti ze zdrojů do akce. V řadě organizací se mluví o znalostních pracovnících (knowledge worker), jejichž úkolem je řízení a správa znalostních zdrojů a řízení a správa znalostních toků v organizaci. Znalostní pracovníci se zabývají zachytáváním znalostí, jejich kodifikací, zasazováním do kontextu a řízením toku znalostí v organizaci. Právě z tohoto důvodu se znalostní pracovníci považují za nejvitálnější zdroj v moderních organizacích. Pomáhají připravovat ostatní pracovníky na neustále se měnící prostředí (včetně požadavků zákazníků) a zajišťují, že intelektuální kapitál organizace je aktivně využíván všemi pracovníky.

Mezi typické cílové podnikové procesy pro přímou dodávku informací a znalostí patří:
1. Proces tvorby a aktualizace strategie
2. Proces plánování a monitorování výkonnosti
3. Proces vývoje návrhu produktů a služeb
4. Proces řízení vztahů se zákazníky
5. Proces řízení rozvoje zaměstnanců
6. Proces řízení obchodní a partnerské sítě
7. Proces soutěživého zpravodajství.

Architektura znalostního systému podle Per Partes

Již téměř desetiletá praxe v zavádění systémů pro management znalostí nás dovedla ve společnosti Per Partes k procesní metodě Nabla postavené kolem znalostně intenzivních procesů. Podle našich zkušeností je zkoumání znalostně intenzivních procesů nejvhodnější cestou k zahájení budování či k regeneraci znalostního managementu v organizaci.
Procesní přístup postavený na znalostní optimalizaci znalostně-intenzivních procesů vedly společnost Per Partes k novému architektonickému schématu znalostního systému. Systém managementu znalostí se skládá z následujících prvků – znalosti, procesy, lidé (pracující se znalostmi), jejich organizace a infrastruktura zahrnující technologie.
Procesní přístup k managementu znalostí je mnohem přirozenější než ostatní přístupy. Má totiž mnohem blíže k balancování přínosů, nákladů a rizik spojených se zaváděním systému pro management znalostí. Umožňuje se soustředit na procesy, které jsou pro organizaci kritické a umožňuje odlišit zájmové procesy u různých organizací.

Architektura procesně postaveného systému managementu znalostí dle Per Partes. Jádrem architektury je zajištění vazeb mezi Pracujícími se znalostmi a Znalostními procesy. Vazby jsou realizovány pomocí konkrétních podnikových znalostí.
Toky informací a znalostí do podnikových procesů nebývají v organizacích dostatečně řízeny a kontrolovány. Jde o to nejen zavést informace a znalosti do procesů resp. činností a aktivit uvnitř procesu od těch, kteří je mají, k těm, kteří je potřebují, ale tyto informace a znalosti na identifikovaného příjemce „natlačit“ (information and knowledge push).

Znalosti

V centru systému jsou vlastní znalosti chápané jako „znalostní kapitál organizace“ zahrnující všechny typy znalostí patřící do intelektuálního kapitálu organizace. Jde tedy o znalostní obsah uložený ve znalostní bázi. Základem znalostí jsou ty znalosti, které vznikají kolem podnikových procesů – tzv. procesní znalosti. Odvozováním a propojováním procesních znalostí se v řádném systému managementu znalostí získává nezanedbatelná množina odvozených znalostí, které de facto nelze získat bez dostatečně bohaté informačně-znalostní báze. Třetím z typů znalostí, který stojí za samostatné pojmenování, jsou systémové znalosti. Vznikají při přezkoumávání a hodnocení efektivnosti, účinnosti a výkonnosti samotného systému managementu znalostí. Bez systémových znalostí nedochází ke zlepšování systému managementu znalostí a dochází k popření samotného účelu využívání znalostí.
Průzkum stavu managementu znalostí prováděný společností Per Partes v České republice potvrdil, že kritické znalosti dnes spatřují společnosti prioritně ve třech velkých oblastech:
-  znalost zákazníků a jejich potřeb,
-  znalost trhu a možností na trhu a
-  znalost konkurence a její strategie.
Plných 81% respondentů uvádí, že v současné době je pro ně kritická znalost o zákaznících a jejich potřebách. Všechny organizace nezbytně nutně potřebují soustřeďovat a řídit znalosti o stávajících a potencionálních zákaznících. Tento typ znalostí má velmi blízko k potřebě znalostí o trhu a možnostech podnikání organizace na tomto trhu. Pro dokreslení důležitosti těchto typů znalostí je třetí nejdůležitější znalostí v českých organizacích znalost o konkurenci a její strategii. Ta je zajímavá právě proto, jak reaguje na trh a budoucí potřeby zákazníků.
Jednou ze základních výsledků výzkumu a vývoje Per Partes je vytvoření původní metody pro zavádění znalostního managementu v organizacích na bázi znalostně-intenzivních procesů. Společnost Per Partes provedla v letech 2002 a 2009 průzkumy stavu managementu znalostí v ČR a vydala v této oblasti dvě publikace, žurnály Znalosti v akci (ISBN 80-238-8941-9) a Řízení znalostí & Řízení projektů (ISBN 80-239-0858-8).

Řízení komplexity

Vodítkem pro rozhodnutí o míře komplexnosti technického (ICT) systému je následující schéma, které dává do souvislosti nejistoty kolem znalosti a nekonfliktnosti požadavků na systém (slabě strukturované zadání) na jedné straně a rozsahu technologické inovace na straně druhé.
Komplexní systémy v ICT vykazují i ostatní rysy komplexity, jako je multidisciplinární předmětná oblast systému, změny očekávání a požadavků v průběhu realizace systému a slabá určitelnost projektového trojimperativu (předmět, čas a náklady na projekt).

Redukcionismus a holismus

Redukcionismus (z lat. reductio, přivedení nazpět) je výkladový postup a myšlenkový směr, který se snaží vysvětlovat složité skutečnosti převedením na jednoduché, zejména rozkladem na části a tvrzením, že celek není „nic než“ soubor částí. Celek je pouze prostým mechanickým souhrnem jeho částí. Celek je podle Reného Descarta (17. století) možno rozebrat a z jeho částí vyčíst vše, co se chceme o celku dozvědět.
Holismus (z řeckého to holon, celek) je filosofický názor nebo směr, který zdůrazňuje, že všechny vlastnosti nějakého systému nelze určit nebo vysvětlit pouze zkoumáním jeho částí. Naopak celek podstatně ovlivňuje i fungování nebo podobu svých částí. Tuto zásadu vyslovil poprvé Aristotelés ze Stageiry v Metafysice: "Celek je víc než souhrn jeho částí.“ Holismus vzniká ve 20. století jako reakce na redukcionismus pocházející od Reného Descarta.

Systémové myšlení

Karl Ludwig von Bertalanffy, jeden ze zakladatelů teorie systémů, vychází z předpokladu, že živé organismy jsou otevřené systémy, jež si se svým okolím vyměňují látky a energii a nedají se tedy popsat běžnými fyzikálními modely pro systémy uzavřené. Jeho teorie zdůrazňuje holismus oproti redukcionismu a organismus staví proti mechanismu. Obecná teorie systémů (General System Theory), kterou založil, hledá společné zákonitosti živých i společenských systémů a nachází například tyto:
-  komplexnost,
-  cílovost chování a zpětné vazby
-  samoorganizaci
-  dynamickou rovnováhu ve vztahu částí k celku a celku k částem.
Ludwig von Bentalanffy si všiml, že systémy jsou z pohledu přírodovědy chápány jako uzavřené – tzn. že nereagují na podněty z vnějšího světa ani žádné podněty nevysílají. Tímto zjednodušením je možno vypočítat budoucí stavy s perfektní přesností díky tomu, že známe všechny nezbytné informace. Takový předpoklad není však možné použít pro většinu reálných úkazů. Charakteristickým rysem otevřených systémů je, že vzájemně působí a interagují s ostatními systémy ve svém okolí. Výstup systému je obecně buď přímým nebo nepřímým výsledkem určitých vstupů. Pokud se na okolí systému podíváme podrobněji, tak zjistíme, že se skládá z dalších systémů vzájemně působících s jejich prostředím.
Systémové holistické myšlení vede k tomu, že pro komplexní systémy je nebytné definovat jejich architekturu nejen prvky, tj. architektonickými aktivy, ze kterých se celek systému skládá, ale zejména principy, na kterých je holické chování systému postaveno.

Komplexní systémy

Dosud nebyla dosažena shoda nad pojmem komplexního systému. Je však zřejmé, že komplexnost (z lat. complexus = objetí, shrnutí, ve stejném významu je používán pojem komplexita) vychází z holistického pojetí a systémového myšlení. Podle Per Partes považujeme za komplexní systémy ty systémy, u kterých zkoumáme:
-  jak vztahy mezi jejich částmi (prvky) vyvolávají společné (kolektivní) vlastnosti systému jako celku
-  jak systém jako celek interaguje vnitřně se svými částmi
-  jak systém interaguje navenek se svým okolím
-  jak se dynamicky části i celek systému vyvíjí v čase
-  jaká je cílovost chování systému, jak se systém zachová ve výjimečných situacích (tzv. úloha genetického kódu).
Interakce prvků systému mají za následek koherentní (z lat. co-haereo = držím pohromadě, soudržné) kolektivní jevy, které se nazývají emergentní vlastnosti. Emergentní vlastnosti systému se dají popisovat pouze na úrovni jeho celku, tj. na vyšších úrovních než představují jednotlivé individuální prvky systému. Emergence (z lat. e-mergere = vynořovat se, vyvstávat) přestavuje vznik vlastností, struktur či chování systémů, které není možné odvodit z vlastností, struktur či chování jeho jednotlivých prvků. Takovým příkladem komplexního systému zasazeného do interakce se svými prvky a také se svým okolím je planeta Země. Často se uvádí jako příklad rovněž voda, kdy z jednotlivých molekul nemůžeme nic usuzovat třeba na chování oceánu jako vyššího celku.
Pro zkoumání komplexních systémů společnost Per Partes založila COMPLEXITY CLUB.

COMPLEXITY CLUB sdružuje a propojuje zájemce o komplexní systémy. Najdete nás na síti